plodný víkend... uplodilo se 80 km :-)

¤ v pátek jsem bloudila u Labe a v okolí Tišic, kde se mi naštěstí postavil do cesty rodný dům našeho pesana... kde mě uhostili horkou kávou a dortíky... načerpala jsem síly a jela hledat auto :-)

¤ v sobotu jsem jezdila na výkon, jen v Praze, pocit velmi dobrý, předjela jsem i několikero cyklistů (moooc prima pocit... jednu dvojici to tak naštvalo, že mě předjela, zpomalila a pak nechtěla pustit před sebe... i mezi cyklisty jsou kreténi jako na silnicích... :-D)

¤ v neděli jsem navštívila Brašua v Křenicích a na koloběžku nastoupila jen díky svému obřímu nadšení... už jsem byla vážně hodně utahaná... 20 km a pak za odměnu obří steak na grilu, křupavá slaninka, volská oka, brambory zapečené s cibulí... byla to báseň

Machometr od prvních metrů

2.5.2016 // obědová - halda, Zdice, GA // na výkon ;-)

1.5.2016 // Křenice // odpočívačka

30.4.2016 // Ládví, Řež, Ládví // na výkon

29.4.2016 // Labe, Tišice // na výdrž

A co že na té koloběžce mám?

Slýchám tu otázku velice často: "A co na té koloběžce máš? Čím je tak zvláštní, jiná? Proč ne kolo?"
S jedním spolujezdcem jsme se během výletu dopracovali k následujícímu základnímu vysvětlení:
Jízda na koloběžce udržuje jezdce v kontaktu se zemí, tedy hodně se blíží nejpřirozenějšímu pohybu člověka - běhu či chůzi.
Já osobně oceňuji i rychlost, která je tak akorát přiměřená mé schopnosti vnímat okolí, užívat si přírodu a občas protáhnout i pejsky. Je to jiná perspektiva než z kola.
A také mě baví nebýt v davu... :-)

Foto ještě se starou koloběžkou...

Jizerská kolobka, III. ročník, 11.6.2016

Když pámbu dopustí, i motyka spustí...

Začínám trénovat, budu se pokoušet o tratě dlouhé 50 km, zatím po rovině podél řek... když to půjde, tak se do těch Jizerek vážně vydám... přihlášená už jsem... :-)

Od první koloběžky k té nejnovější...

Vlastně jsem tíhla ke koloběžkám od jaktěživa... Jenže jak to tak ti naši rodiče za dřívějších časů uměli (ignorovat dětské touhy a děti vůbec), tak mi sice koupili koloběku, ale mohla jsem ji mít jen na chalupě, kde se na ní nedalo jezdit, navíc měla neustále vyfouklé kolo, což jsem jako menší dítě holka neuměla řešit. Pokaždé jsem ji stáhla z půdy, zkusmo bezúspěšně poprudila dospělé a pak ji zase odnesla nahoru.

Druhá koloběžková vlna přišla okolo dvaceti, kdy jsem koloběžku podobnou té z dětství objevila u kamaráda v Dejvicích v bytě po jeho dědečkovi. Dal mi ji. Tentokrát byl překážkou můj ex. Nedovolil mi na ní jezdit, abych mu prý nedělala po sídlišti ostudu. Pak ji asi nejspíš vyhodil, to už si nepamatuji.

Třetí fáze už měla náznak úspěchu. Začala takovou tou malou skládací koloběžkou... ale ne obyčejnou. Tahle měla široká oranžová gumová kolečka, takže se nezasekávala do rýh v chodnících a navíc měla slušnou nosnost. Začal na ní jezdit synek, ale po tom, co přešel na kolo, jsem ji zdědila. Jezdila jsem na ní všude. Na kroužky, do posilovny, do centra a nakonec i do práce. Až ji pak zničil druhý synek...

A pak se jednoho dne před pár lety objevily ty správňácké koloběžky. Já si vybrala tu od Kostky. Učarovala mi na první pohled. Vypočítala jsem ideální poměr mezi terénem, cenou a kvalitou a pořídila první Hillku. Ve předu 20" a vzadu 16". Byla parádní a je skvělá do dneška. Jen už bydlí pod jinou stříškou... Ke mně se nastěhovala nová... Také HILLka - alivio. Je to krasavice... škoda jen toho pána, co mi ji pomáhal koupit...